Cesta ze stodoly

Na konci dobrodružné výpravy za léčitelem se mezi Marcelou a Fedrosem málem něco odehrálo. Vyrušil je však nečekaný návštěvník.

fik

Šaman, který zřejmě nemá jméno (nebo vychování, aby se mi představil), mi převázal hrudník docela obyčejnou gázou a zafixoval mi ruku tak, abych s ní nemohla hýbat. Celou dobu u toho něco mumlal, asi mě proklínal. Nebo si rekapituloval, co nakoupit k večeři.

Fedros jen poznamenal, že zlomené žebro je věc, co se špatně hojí, a prostě budu muset čekat, nic jiného se dělat nedá. Dá, říká se tomu rentgen, ale tím je tady nebudu zatěžovat, třeba až sem za sto let připluje Kryštof Kolumbus, o takových vynálezech se dozví.

Na cestu jsem dostala smradlavý čaj, prý proti bolesti, a s láskou vzpomínala na ibuprofen. Výlet za město do středověku pomalu končil, Fedros mě naložil do sajdkáry a vydali jsme se zpět k hotelu. Venku už bylo světlo, Sanorini se pomalu probouzelo k životu. Slunce vycházelo nad skalnatými výběžky vzdálených hor a odráželo se od hladiny moře. Byla to nádhera. Vítr, ze kterého byla cítit sůl, mi čechral vlasy vykukující zpod helmy a ty mě šimraly v obličeji. Uvědomila jsem si, že se usmívám. A taky mi došlo, že bych měla přestat nadávat a poděkovat Fedrosovi za pomoc, i když velmi svéráznou.

V tu chvíli jsem si uvědomila, na co jsem úplně zapomněla: Maximos. Zůstal v pokoji sám a obávám se, že až se tam vrátím, bude vypadat o dost jinak, než když jsem odjížděla. Fedros mě doprovodil k hlavnímu vchodu hotelu. „Děkuju za pomoc, byl jste pohotový,“ podala jsem mu ruku a naše pohledy se střetly na několik vteřin. Mou ruku nepustil. A najednou to tam bylo, ten moment, kdy bylo jasné, co se stane. Sklonil ke mně hlavu, já chtěla zavřít oči, ale zahlédla jsem přes rameno něco, co mě během vteřiny vrátilo do reality.

Také čtěte

5 věcí, které se naučíte na Sanorini
30.08.2017, Fikce

5 věcí, které se naučíte na Sanorini

Na Sanorini se nejezdí pouze za úlevou od rýmy. Můžete se tu naučit i spoustu věcí, které vám i po návratu z dovolené přijdou vhod.

Neuvěřitelné zázraky sanorinského zemědělství
03.01.2018, Fikce

Neuvěřitelné zázraky sanorinského zemědělství

Když se Sanoriňan chce stát zemědělcem, nemusí pro to nic moc udělat. Na ostrově totiž ovoce i zelenina rostou samy od sebe, a každý tak má bohatou úrodu zajištěnou. Říkáte si, jak je to možné?

Na této stránce používáme analytické nástroje

Z důvodu vyhodnocování a zkvalitňování obsahu a jeho šíření na této stránce používáme analytické nástroje služeb Google a Facebook. Kompletní znění podmínek sběru dat.